Současné dění, postihujíce životy jednotlivců a korigujíce směr vývoje společnosti, je vhodnou příležitostí k přezkoumání odvěkých filosofických otázek:
I. Kdo jsme?
II. Kam směřujeme?
V kontextu historie, lze vývoj myšlenkových schémat lidstva, nebo-li paradigmat, obdobně jako elektromagnetické spektrum, které je platformou námi vnímané a měřitelné podoby vesmíru, vyjádřit sledem vlnových délek, jejichž vrcholy představují pomyslné milníky. Nenabízí-li převládající paradigma pravdivou odpověď na výše uvedené otázky, tedy klíč ke spokojenému a smysluplnému bytí, dochází k vyčerpání energie počátečního vychýlení, kterážto událost je zakončena nezbytným obratem.
Obr 1. Sinusoida kolektivního myšlení, zachycující globální akční potenciály vývoje myšlenkových paradigmat západní civilizace.
Periodicky vlnící se charakter proměny paradigmat, v rámci kterého coby své protipóly stojí „slovo boží“ a „matematicko-fyzikální rovnice“, odpovídá z hlediska neurofyziologie preferenci v užívání levé analytické či pravé emocionální („romantické“) hemisféry mozkových polokoulí kolektivního vědomí lidstva (mimo jiné nápadně připomínající cykly planetární), kdy táhlé éry mírné až extrémní nerovnováhy, ukrývající odvrácenou podobu šílenství, jsou tu a tam výjimečně protnuty prchlivým okamžikem jejich rovnoměrného osvícení.
Obr 2. Schéma klíčových evolučních „skoků“, utvářejících vzájemně se prolínající úrovně života na Zemi, coby sled klidových / akčních potenciálů, v rámci kterého jsou dlouhá údobí zdánlivého klidu, narušena globální výzvou, načež každý zlomový bod je příležitostí k vývoji či zániku.
Kdo jsme?
Na pozadí povrchních událostí, jenž jsou v mnohém analogií apokalyptického Orwellova románu 1984 (Velký bratr, propracovaný systém nesvobody, klamu a manipulace, jehož pilíře tvoří ministerstva „pravdy“, „lásky“, „hojnosti“ a „míru“), prohlubuje tato doba zejména ztrátu víry v čísly měřitelný, trouchnivějící žebříček hodnot a takzvaných jistot, dle kterých klopýtající vědecko-materialistické paradigma, posuzuje otázku „kdo jsme“ pro jednotlivá období a dílčí aspekty života takto:
– Životní etapy a úspěchy: narození, dětství, dospívání, dospělost, stáří / rodným číslem XXXXXX/XXXX, váží 3600g, měří 50cm, má vyznamenání (průměr dílčích hodnocení základních a středních škol na stupnici 1 až 5 do 1,5), s červeným diplomem (průměr dílčích hodnocení univerzitní stupnice A až F do 1,5) získal řadu titulů, vydělává spoustu peněz, má velký dům a drahé auto, ve věku 97 let nás navždy opustil.
– Pohyb: běžný denní výkon 10 000 kroků; maximální běžecký, plavecký, lezecký výkon / 100m v čase 9,58s, 100m v čase 46,91s, obtížnost 9c+; extrémní běžecké, plavecké, lezecké, sportovní události / Maraton (42km), LaManche (32km), MtEverest (8800 m.n.m.), olympijské hry.
– Zdraví: Zdraví: standardní ukazatele pacientova zdraví BMI 25, TK 120/80 mmHg , TF 60 tepů/min, cholesterol v krvi 5 mm/l, cukr v krvi 4 mmol/l.
– SARS-CoV-2: navzdory vrcholovému donkichotskému nasazení sofistikované, na číselných důkazech postavené medicíny farmaceutických „čar a kouzel“, čítá populace na základě výše uvedených a mnoha dalších parametrů, na třetinu rizikový jedinců; vyjma obyvatel zasloužilého věku, je tato skupina tvořena ponejvíce lidmi, jejichž organismus více či méně selhává pod tíhou chronických onemocnění nezdařených „životních příběhů“ (obezita, diabetes, kardio-respirační selhávání a prozánětlivé ladění imunitního systému s nimi spojené), přičemž obě množiny se významně prolínají; pod heslem „pomáhat a chránit“, jsou zaváděna podivná opatření, k obličejům lidí implantovány ústenky, prováděny pochybné, leč výnosné testovací akce a organizován masový očkovací jarmark (nevyjímaje dětí a mladých dospělých v reprodukčním období života, kdy případná, byť nezamýšlená změna genetické informace, postihne příští generace); krátkozrace podceňované dopady a nabubřele přeceňována účinnost, jsou důsledkem našeho pomýleného umístění sebe sama na „pupek světa“; to vše odehrává se pod šarží populistických, politických mocipánů (ti majíce „náš hlas“, přirozeně předpokládají, že bychom měli mlčet), úzce profilovaných, titulovaných, statistikofilních scientistů a „číslomilných“ businessmanů, za kontinuální mediální „blamáže“ maximální intenzity a frekvence, vůči které stává se následkem adaptace i přesycenosti náš centrální nervový systém nevnímavý, což je podkladem narůstající apatie ve společnosti rozvrácené covid-certifikáty, jenž namísto židovské hvězdy a výjezdní doložky, staly se prostředkem omezování svobod a stigmatizace člověka; v neúměrné snaze odvrátit, je touto vyčerpávající mašinerií, vědomě či nevědomě, tak či onak pozoruhodně efektivně, akcelerován vleklý dalekosáhlý kolaps nejen zdravotnictví na „ne-covidové frontě“akcelerován vleklý, dalekosáhlý kolaps nejen zdravotnictví na „ne-covidové frontě“, zatímco jakákoli podpora imunity a regenerace, ve smyslu primární prevence, kde „klíčové hráče“ představují hladina stresu, kvalita výživy, dostatek pohybu a odpočinku, je prozatím spíše „tabu“, kdežto zdraví prokazatelně podlamující, marketingovými mágy horečně proklamované komodity, nadále zamořují náš společný prostor; třebaže postrádaje pokoru, přetékáme pýchou nad svými velkolepými počiny, i když v pravdě však spíše „vylamujeme si zuby“, zdá se že kosmické počasí, sluneční a zemské cykly (podzimní a jarní nárůst vlhkosti vzduchu, napomáhající virovému šíření / letní UV záření, poškozující virovou DNA / minimum a maximum slunečních skvrn…) sehrávají prim; přijatými opatřeními jen vykupujeme si odklad, přičemž konečný „účet“ bude patrně obdobný, nehledě na strategii kterou zvolíme; „karty jsou odkryty, domeček z nich vystavěný se hroutí“ a kulminující dynamika, se kterou se pravdy včerejška nehodí dnešku, nám dovoluje pozorovat paradoxy světa čísel v praktické rovině našich životů; v tomto ohledu stojí rovněž za povšimnutí protichůdný postoj k problematice přelidnění, které z širší perspektivy cloumá stabilitou světa, kontrastující s naší mnohdy chorobnou touhou po záchraně každého sebeslabšího výhonku lidstkého života, abychom tak nemuseli čelit faktu vlastní smrtelnosti; čím více si svými „fígly“ na jedné úrovni pomáháme, tím více se oslabujeme na úrovni jiné; důsledky umělé imunizace, kterou dnes podáváme dětem ve snaze hypotetické „ochrany“ starších, na konci cyklu paradoxně mohou se stát zhoubou našich vnoučat; příhodnou symbolikou nedozírné ozvěny našeho neuvědomělého, nezodpovědného užívání od celku odtrženého rozumu, je „efekt motýlích křídel“; spíše čas, nežli jakékoli naše snažení, stane se onou příslovečnou „tečkou“, s níž zvolna vybledne běsnění společnosti „doby covidové“; ačkoliv po darwinovsku považujeme rozehranou šachovou partii mezi ekosystémem mikroorganismů našich těl a mikroorganismem nově příchozím za „boj“, tahy černých i bílých figur mají společný cíl – nalezení symbiózy, či přinejmenším neutrality, umožňující vzájemné soužití.
Vycházeje ze znalostí fyziky (lidské smysly vnímají jen nepatrnou část elektromagnetického spektra, odpovídající 1% celkové odhadované hmoty vesmíru; soudobá technika dále posouvá tuto hranici na přibližně 3% baryonové hmoty a antihmoty, přičemž stále platí, že sledujeme-li polohu částice, neznáme její rychlost a samotným měření ovlivňujeme jeho výsledek; majoritní odvrácenou tvář Kosmu tvoří 24% temné hmoty a 73% temné energie), biologie (složitost vzájemně úzce provázaných sítí virů, bakterií, buněk a tkání, zalitých v pestrém „koktejlu“ chemických látek, tvořících ekosystém našeho těla; nezměrné souvislosti lito-pedo-hydro-atmo-biosféry „konektómu“ Země, heliosféry sluneční soustavy či astrosféry kosmu) a historie (pochybné „děravé“ leporelo psané na zakázku vítěze), je třeba smířit se se skutečností, že neznáme, patrně nikdy znát nebudeme a především ke štěstí nepotřebujeme znát všechny objektivní proměnné na mnoha spletitých rovinách, v jediném bodě časoprostoru. Přeceňujeme-li úzkostně výpovědní hodnotu několika z kontextu vytržených, neobratně a v konečném důsledku vždy jen subjektivně či intersubjektivně interpretovaných parametrů (obr. 3), jak se zdá spíše vzdalujeme se, jistě však neblížíme se zdravějšímu, spokojenějšímu a smysluplnějšímu bytí. Navzdory nespornému praktickému přínosu měřitelných informací platónsko-newtonského pojetí světa, je stále třeba vnímat tenkou hranici mezi tvořivou svobodou a dogmatickým otroctvím, jenž s sebou čísla přináší, udržovat si odstup, pěstovat celostní vidění na všech etážích existence a především zbrkle neodhazovat po miliony let budovaný instinkt, který je projevem spolupráce úzce specializované plejády periferních receptorů, z 97% interpretovaných podvědomou složkou centrální nervové soustavy, coby prozatím stále suverénně nejdokonalejšího výpočetního systému ve známém vesmíru („člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí“ František Koukolík).
Obr. 3 Objektivní číselný kód obrazu staré a mladé ženy je navzdory subjektivnímu úhlu pohledu stejný.
Obdobně lze nahlížet na veškeré události napříč časoprostorem, slupkami existence, vrstvami života, úrovněmi bytí, myšlení a reality (já, ač dokonalou pohybovou souhrou bilionů buněk svého těla, nyní zdánlivě klidně sedící, otáčím se se Zemí rychlostí 30km/s kolem Slunce, které až zdánlivě pokojně osciluje ve středu naší planetární soustavy, rotuje rychlostí 250 km/s kolem galaktického centra černé díry, zatímco elektrony atomů tvořících mé tělo, tančí kolem svých jader; dinosauří „krev“ je zdrojem ropy; chmurný osud Ježíše stvořil modlu tisícileté křesťanské víry; čínskými komunisty utiskovaní tibetští buddhisté stali se inspirativním světovým symbolem umírněnost a mírumilovnosti (boj se vznešenými hodnotami, paradoxně obvykle vede k jejich posílení); II. světová válka ukončila éru vyhroceného evolučního humanismu, nebo-li nacismu a vyjma lokálních konfliktů, přinesla těžce vykoupené období globálního míru, shodou okolností na přelomu doby „atomové“; rusko-ukrajinský konflikt, transformující doposud prázdné idealistické tlachání v trpkou realistickou nutnost, kdy ve smyslu technologického a morálního poznání nejvyspělejší části světa, jsou v zájmu zachování vlastní identity vystaveny evolučnímu tlaku, musejíce opustit komfortní „kojeneckou zónu dinosauří krve“ a hledat alternativní energetické a materiální zdroje, kterýžto impuls se překvapivě stát kýženým trumfem lidstva, jež opět vybalancuje nahnuté misky vah technologicko-ekologického závodu ve prospěch našeho přežití a posune dlouhou rafičku z polohy za pět dvanáct o nějakou tu minutu nazpět; uvážíme-li alarmující stav v němž se upadající společnost nachází, naléhavost změn na mnoha etážích a naše prozatím nikterak oslnivé vyhlídky na přežití, odpovídající vyváženosti níže uvedené rovnice, poskytuje virus SARS-CoV-2 rychlou, celosvětovou, relativně „lacinou“ příležitost (spontánně či uměle vytvořenou, naštěstí či neštěstí skýtající dostatek prostoru pro účelovou manipulaci) k překonání či přinejmenším regulaci modelu pokleslého kapitalismu a bezduchého materialismu, za pozvolného přeprogramování, propojení a pozvednutí kolektivního myšlení lidstva na novou úroveň uvědomění. Příběh epidemie a jejich souputníků (povodně, požáry, zemětřesení a vzdušné víry, objevující se stále častěji v krajích, jenž prosluly svou mírností), je zároveň možné chápat jako kompenzační mechanismy Země a současně daň člověka za opovážlivý vstup do zapovězené DNA svatyně života a neuvědomělých zásahů do odvěkého pletiva životního prostředí. Z historické perspektivy a určitého úhlu pohledu, zastávají cyklicky se opakující pandemie, roli pomocných motorů evoluce. Pootevřenou branou mezi subjektivním a objektivním vnímáním univerzaje einsteinův svět obecné relativity a kvantové mechaniky, o jejichž sjednocení pokouší se dosud neúplná teorie pole. Zkrocení „mytologické Hydry“, čili ucelené roz(h)řešení událostí a pochopení světa (je-li vůbec vepsáno do brabenčího osudu člověka, neb ozubené kolečko jen stěží prohlédne mechanismus náramkových hodinek, jejichž je součástí), žádá si osvícení analytické i „romantické“ hemisféry mozku lidstva.
Přežití = (celková energie – náklady na růst + ochranu) x (dostupnost zdrojů) x (efektivita) x (uvědomění)
Odpověď: Jsme chorá, dekadentní, egoistická, povrchní, bojem, čísly a vítězstvím (namísto spolupráce) posedlá, neuvědomělá, pokleslá, od zdroje odtržená společnost, jatá v „Babylonu“ nedorozumění a paradoxů, volající po změně přístupu k životu a smrti… Svízelná situace v níž se nacházíme, zakládá se na globální nevědomosti jednotlivců a neuvědomělosti širší pavučiny souvislostí našich vůdců…
Kam směřujeme?
Zdánlivý chaos, marnost, ztráta identity a hodnot (maorská tetování, africké piercingy, samurajské sestřihy, útěky do stále propracovanějších systému sociálních sítí a virtuální reality, nezřízený konzum a neuvědomělý život „na dluh“ v nemístném pohodlí, korunovaný bezmála absolutním vítězstvím
– symptomatické farmaceutické léčby chronických onemocnění nezdařených „životních příběhů“, nad kauzálními celostními přístupy, vystavěnými na pochopení samoúzdravných schopností ve smyslu imunity a regenerace;
– mrtvého betonu, asfaltu a motorem poháněných kol či křídel, nad živou půdou a po ní kráčejícíma, srdeční pumpou a plicními měchy poháněnýma, myšlenkou řízenýma nohama;
– zhoubného, tisícivěkkého leč jednorázově užívaného, Zemi zamořujícího plastu (jenž za necelé století svého bezuzdného nadužívání, vytvořil vlastní „minikontinent“ o rozloze Německa, plovoucí Tichým oceánem), nad prostotou a nevinností dřeva, kamene a jiných přírodních materiálů;
– monitoru a klávesnice nad knihou a perem;
– softwaru operačních systémů počítačových sítí nad neurálními sítěmi centrální nervové soustavy lidského mozku;
– bezcitné, šílené neuvědomělosti, nad cituplnou a rozumnou uvědomělostí;
– mozkem nad srdcem a hmoty nad duchem
a z toto plynoucího kolapsu zdravotnictví, ekonomie a biosféry, pod záštitou churavějícího, kognitivní deevolucí a digitální demencí stiženého, samolibostí otupělého člověka), jsou příznaky „smrtelné křeče“ všeobecně akceptovaného schématu vědeckého materialismu a zároveň předzvěstí zlomového dobu, k němuž se blížíme či se v něm nacházíme. Zejména díky šarvátkám na nižších úrovních (platí, že čím vyšší emoční kvocient nebo-li akční potenciál, tím větší příležitost k poučení, tedy změně), které ve svém důsledku vždy vyústily ve spolupráci, prošel život od svého počátku „symbolickou oponou“ do nové „úrovně reality“ již vícekrát (obr. 2). Pro danou úroveň, je onen zlomový bod hrozbou zániku a současně příležitostí k zanechání neužitečných, třebaže pro dřívější etapu obyčejně adaptivních schémat a vývoji ve smyslu spontánní evoluce, jejímž nezbytným předpokladem bývá změna uvědomění překvapivě malé skupiny klíčových jedinců (obdobně jako početně zanedbatelná minorita buněk housenky, iniciuje její přeměnu v motýla). V tomto kontextu jeví se vzájemné vzdělávání a inspirace lidí (od rodiče k dítěti, od učitele k žáku, od lékaře k pacientovi a naopak), za účelem rozvíjení moudrosti, tedy schopnosti filtrovat a nalézat konstruktivní souvislosti, napříč jednotlivými slupkami existence, vrstvami života, úrovněmi bytí, myšlení a reality, coby činnost nanejvýš smysluplná („vše ostatní je jen ranní opar“ J. A. Komenský).
Od prapočátku vývoje života dodnes, sehrávají viry roli původních akcelerátorů evoluce, schopných napříč uvedenými evolučními „skoky“, programovat a měnit chování živých organismů od buněk k civilizacím. Činí tak prostřednictvím „takzvaně náhodných“ mutací, jimiž se parně rovněž významně podílely na zrodu „projektu člověk“. Nynější globální vnímavosti lidstva je naším prostorem zpomalit střemhlavý, déle neudržitelný, destruktivní vývoj společnosti na všech etážích. „Evoluční archa“ nemá zpětný chod, pouze „kormidlo“. Není možné dát se po stejné trajektorii nazpět, lze však uvědoměle zvážit směr a rychlost jíž se ubíráme, v lecčem setrvat, ledacos zkorigovat a v mnohém otočit (obdobně jako se mnozí savci pozměnění a zdokonalení souší, navrátili zpět do oceánu). „Evoluční strom“ nemá dobré a špatné větve, ty původní ač suché, tvoří nezbytný vývojový podklad pro kvetoucí korunu.
Život je „kosmickou hrou“, jejímž základním principem je spolupráce, s cílem dosažení harmonické rezonance (od kolem jader obíhajících elektronů, po kolem černých děr rotující galaxie), ukončení paradoxů a nedorozumění (matematického a verbálního jazyka) a z nich plynoucího strachu, rozporů a bojů, kdy pojmy Bůh, vesmír, evoluce, teorie stvoření či „teorie všeho“, mohou vedle sebe koexistovat jako synonyma. Mementa „omylů“, neboli „hříchů“, které s mistrnou schopní ubližovat, ranit, zabíjet a pustošit, svádíme v rovinách partnerských vztahů, národů, civilizace, náboženství, vědy, zdraví a biologie, ve jménu hájení své krátkozraké, třebaže dobře míněné víry, jsou vetkána do úděsných i úchvatných historek našich životů (narození/smrt, potraty/umělá oplodnění, sebevraždy/stroji udržovaný život, amputace/transplantace/změny pohlaví) i dějin lidstva („boj za mír“ či draze vykoupená touha po dobývání pokroku, od nekonečného dvourozměrného, Bohem vytvořeného světa teistů, k nekonečně velkému i nekonečně malému trojrozměrnému, velkým třeskem počínajícímu Kosmu ateistů), coby pouhé důsledky klamů, jenž si na všech slupkách existence, vrstvách života, úrovních bytí, myšlení a reality vytváříme („realita je jen iluze, i když velmi vytrvalá“ Albert Einsteint). Po skončení této hry, s pádem poslední opony, možná jen nahlédneme za mistrovskou iluzi odvěkého „tance života a smrti“, vrátíme „jablko poznání zpět na strom“, odložíme „skafandr našich těl“, opustíme svou dočasnou „vesmírnou observatoř Zemi“ a naše vzpomínkami neobtěžkaná životní energie (duše), bude s „nesnesitelnou lehkostí bytí“ putovat napříč relativním časoprostorem, vstříc novému „přijímači“, nové „hře“, nové „úrovni“, aby tak skrze nás, „tuláky po hvězdném atlasu mraků“, mohl vesmír nadále poznávat sama sebe („war is over, if you want it“ John Lennon).
Nastíněný způsob vnímání, může se zdát naivní „lavinou pseudo-filosofických úvah bludných balvanů“, nicméně dává možnost vytvořit a trvale udržet mír ve svém vlastním „matrixu“ a za „osvícení“ obou hemisfér znovu objevovat bezstarostnost, čirou radost a nepodmíněné štěstí dítěte (radujícího se, že voda padá z nebe, válejícího se v listí, obdivujíce píli pracovitých mravenců, objímaje a rozmlouvaje se stromy, zatímco dospělí skrývají se pod deštníkem, dbajíce úzkostně o čistotu svých oděvů a domovů, na křížovém tažení proti „otravnému“ hmyzu, uzavíraje citlivé a společenské rostliny do samoty keramických žalářů).
Odpověď: Coby lidstvo, jehož kolektivní mysl nachází se ve fázi duševního dospívání, směřujeme ke svému zániku či k uvědomělému ukončení všech paradoxů, nedorozumění, strachů, rozporů a bojů ve smyslu spontánní evoluce… Coby součást univerza nekonečné spirály cyklicky se opakujících „déjà vu“ událostí (třesk/krach vývoje kosmu, den/noc/roční období oběhu Země, koloběh života/vody/vzduchu, vymírání/rozkvět biosféry, osvícení levé/pravé hemisféry paradigmat civilizace, narození/smrt ve smyslu života, systola/diastola tlukotu srdcí, tvorba/rozpad buněk, molekul či atomů jej tvořících), spějeme prostřednictvím svého konce a zároveň nových začátků, k dosažení harmonické rezonance na všech slupkách existence, vrstvách života, úrovních bytí, myšlení a reality („vše co je do země zašlapané, s jarním sluncem zas znovu vstane“ Radůza)… Všechny naše sebeděsivější omyly a prohřešky vůči sobě samým, sobě navzájem, jiným živým bytostem i matce Zemi lze přeměnit v růst, neboť snad právě tyto kritické otřesy mohou nám dopomoci ke znovuobjevení ztracených hodnot a rekalibraci směru jímž se ubíráme…
Slupky existence, vrstvy života, úrovně bytí, myšlení a reality, vzájemně se prostupující napříč časoprostorem:
Slupky existence: elementární částice → atomy → sluneční soustavy → galaxie → vesmír (koblihový torus) → kosmos.
Vrstvy života: molekula → prokaryota (viry/bakterie) → eukaryota (živočišné/rostlinné buňky) → mnohobuněčný organismus → společenství (civilizace) → biosféra Země (Gaia).
Úrovně bytí, myšlení a reality: vědomé / nevědomé; uvědomělé / neuvědomělé; hmotné (matérie) / duchovní (spirit)
(Poznámka: že náš vesmír je pouhá simulace, či že člověk je výsledkem experimentů mimozemských bytostí, toť jen chabý výmluvný postoj vůči základním otázkám poohlížejících se po smyslu, ve snaze poodstrčit je o slupku dál. Neb co je potom za onou simulací a odkud se vzali tito naši dávní stvořitelé?)
„Věříte-li, že Vaše konání je správné, netřeba jej obhajovat a třebaže ze světa jednou odejde každý, vskutku výjimečná je příležitost kráčet životem v klidu, sebejistotě, slušnosti, toleranci a zříci se strachu, nejistoty, nervozity a agrese, což spíše než-li s inteligencí, vzděláním, informovaností či postavením, svázáno jest s prapůvodními programy, které tvořeny na samém počátku života, stávají se v dobách ontologické nouze, vědomím obyčejně nepřekonatelnou, podvědomou matricí která předurčuje naše vnímání, myšlení a jednání…“ František Koukolík
„Jsme vysoce emotivní a magicky myslící, nikoli však racionální bytosti, jejichž počínání je reálné a neuvěřitelné ve všech ohledech…“ František Koukolík
„Jsme-li náhodní pozorovatelé, budeme se s 95% pravděpodobností dívat na hvězdy nejméně 5100, nejdéle však 7,8 milionů let… Člověk je pozoruhodný, leč s největší pravděpodobností konečný projekt kosmu… Vyhynutí je pravidlem, přežití vzácností…“ František Koukolík
„Veškerý optimismus (i pesimismus) není než nedostatkem informací… Životní naladění člověka je věcí zaměření pozornosti…“ František Koukolík
„A zas jednou nebudem, jako jsme předtím nebyli… Svět točil se dávno před naším narozením a točiti se bude dál i po naší smrti… Tak jako nebáli jsme se příchodu, zbytečné je obávat se odchodu…“ Jan Skácel
„Svět pro bytosti myslící je komedií, pro bytosti cítící tragédií…“ František Koukolík
„Společenství lidí, stejně tak jako pletiva neuronů, fungují na principu teorie malých sítí, v rámci kterých je možné navázat kontakt s jakýmkoli člověkem na planetě či kteroukoli nervovou buňkou v organismu, skrze maximálně pět prostředníků…“ Vladimír Beneš
„Je poněkud těžko uvěřitelné, že 40% Američanů věří ve svět, který je pouhých 10000 let stár, když každé ráno usedají do svých fosilními palivy poháněných vozů… A přesto jde o jednu z nejvyspělejších společností světa…“ Carl Sagan
„Věda je nejlepším nástrojem poznání světa, který máme v rukou… Je omylná neboť ji dělají lidé… Důkazy je však vždy správné následovat, i kdyby nás vedly do horoucích pekel, neboť pravda se dříve či později prosadí…“ Carl Sagan
„Je poněkud těžko uvěřitelné, že 50% Američanů věří ve svět, který je pouhých 5000 let stár, když každé ráno usedají do svých fosilními palivy poháněných vozů… A přesto jde o jednu z nejvyspělejšíchspolečností světa…“ Carl Sagan
„Náš mozek se vyvíjel k nalézání úsporných a snadných řešení, následkem čehož také spolupracujeme a utváříme skupiny, sdílející tutéž víru v určitou životní strategii… Vyjma společenství jehož jsme součástí, přežívá v nás však dosud i původní prastará touhapo vlastní jedinečné identitě… Jakmile těchto protichůdných hodnot dosáhneme, mozek již pouze filtruje informace a vyzdvihuje právě ty, které nás utvrzují ve správnosti našeho vnímání, myšlení a jednání světa… Jakékoli argumenty proti víře, obyčejně pak pouze posilují zanícenost jejího nositele…Tato skutečnost je dále umocněna fenoménem skupinové hlouposti, tedy faktem, že inteligence skupiny odpovídá podílu nejnižší inteligence jejího člena k celkovému počtu jedinců – řečeno jinak, dav je nepopsatelně hloupější, než kterýkoliv z jednotlivců jej utvářejících… Je-li ve stínu výjimečné situace, za běžných okolností nepřípustnými praktikami, společnost polarizována, stačí jen rozlícený dav přesvědčit, že ti s pochodněmi, chtějí těm druhým sebrat jejich vidle…“ František Koukolík
„Nacházíte-li se v chaotické, nepřehledné, rozporuplné situaci, kde pravdy včerejška dnes neplatí a kritické myšlení coby systém specifické imunity selhává, je nejlépe spoléhat na intuici, tedy systém imunity nespecifické…“ František Koukolík
„Mnohé osobnosti naší historie byly za pravdu ochotny položit život, zatímco jiní obětovali svou věčnou duši, výměnou za povrchní privilegia s nimiž mylně spojují podstatu svého pomíjivého bytí… Přizpůsobit se vědomě šířícímu pokleslému klamu a jen pro vlastní pohodlí vyšlapávat brázdu v údolí mainstreamu, je teskným propadem morálních hodnot člověka… Je třeba nalézat a pěstovat v sobě odvahu k hrdému životu v nepokrytosti a pravdě… Ona jediná pravda pak neleží na některém z podsouvaných názorových protipólů, rodí se pouze kdesi v rozmanitostiživotních příběhů, které byť mnohdy zcela odlišné, jsou odrazem téhož…“ Anna Hogenová
„Jedním z charakteristických rysů české nátury je prý „švejkovství“ nebo-li schopnost s žertem prokličkovat nepřízní osudu, zanechávaje vznešené ideály stranou… Neopomínejme však Husa, Palacha, Horákovou, Gabčika a Kubiše… Jsmemalým národem velkých osobností, který se nachází v epicentru mocenských tektonických desek evropských velmocí, jehož budoucnost historicky nikdy neměla valné záruky a jeho existence není samozřejmostí… V důsledku tohoto, naučili jsme se nebrat vážně nic, z čeho si nemůžeme dělat legraci…“ Martin Jan Stránský
„Životní optimista musí být schopen snášet i špatné zprávy…“ Tomáš Sedláček
„Zatímco ještě včera teklo zlato proudem, aby starý neumíral s virem v plicích, dnes teče aby mladý umíral s kulkou v hlavě – podmětem obou vět jest zlato, zatímco člověk je pouhým předmětem…“ Tomáš Sedláček
„Počet vojáků / populace / počet vojáků na obyvatele: Rusko = 2 miliony / 143 milionů / 1:71; USA = 1,4 milionů / 332 milionů / 1:237; Čína = 1 milion / 1,4 miliardy / 1:1400; Česká republika = 30000 / 10 milionů / 1:333; Švýcarsko = 120000 / 8,7 milionů / 1:72… HDP / HDP na obyvatele: Rusko = 1,78 bilionů dolarů / 10600 dolarů; USA = 23,40 bilionů dolarů / 60000 dolarů; Čína = 17,73 bilionů dolarů / 16800 dolarů; Česká republika = 281 miliard dolarů / 38000 dolarů; Švýcarsko = 800 miliard dolarů / 100000 dolarů… Taková a jiná čísla je nicméněvždy nezbytné zasadit do kontextu lidských práv a svobod, které určují životní vyhlídky člověka… Leč nelze popřít, že právě v nuzných, bídných a hrůzných podmínkách carského Ruska, vyhlazovacích táborů či komunistického Československa, paradoxně tu a tam vyklíčí onen nejkrásnější literární, poetický, hudební či filosofický květ (Dostojevský, Lustig, Kryl, Patočka)…“ Tomáš Sedláček
„Stran svobody myšlení i pohybu, filosofie, ducha, materie či bezpečí nenabízejí (východní) totalitní, mocí, cenzurou, lží, strachem a zlostí udržované režimy člověku v žádném aspektu smysluplnější a uspokojivější životní perspektivu, srovnáme-li je s modelem (západní) demokracie, třebaže si tuto skutečnost v běhu všedních dní jen málokdy uvědomujeme… Demokracie se zdá být měkkou, křehkou, jen pomalu se posouvající, úmornou přetahovanou neboť obyčejně postrádá silného, neomylného nedotknutelného, zbožňovaného vládce (koho zvát vůdcem Evropy? rezonuje snad mediálním prostorem jméno švýcarského prezidenta?)… Zdáníklame… Demokraticky zvolený lídr je řidičem autobusu na krátkodobý úvazek, cestující lidé (pekaři, truhláři, studenti, učitelé a lékaři) však určují kam se pojede… V demokratickém světě je moc plně podřízena vlivu (hnutí vlasatých zasněných teenagerů dokáže zastavit válku)… Chcete-li se posunout vpřed, je výhodnější střídá-li pravá levou (princip demokracie)… Zabíráte-li stále stejným směrem, obyčejně jen točíte se v kruhu a daleko nedojdete (princip totalitní)… Naše životní úroveň doopravdy neklesá, jen tu a tam roste pomaleji… A že namísto nákupního košíku (drahé potraviny) plní se naše hudební knihovna (dostupné informace i kultura), je vzhledem k tomu kde leží naše nadbytky (břicho) a rezervy (mozek) naopak prospěšné… Sic pobýváme ve světě kde národ reprezentovaný bývalým komikem, nepodléhá armádě pod vedením totalitního vraha, pro naši budoucnost na této planetě (zejména stran ekologie) je aleneustále třeba dělat víc (vždy tomu tak bylo)… Já však nepochybuji, že jsme na správné cestě…“ Tomáš Sedláček
„Na počátku expanze velkých národů, které kdy skrze vytvoření mocných říší formovaly svět, stálo šíření silné filosofické myšlenky té doby, jež do jisté míry rezonovala společností po celém světě (Britové = demokracie, Němci = eugenetika, Sověti = socialismus, Američani = kapitalismus)… Co je však onou převratnou revoluční hodnotou, jíž dnes do světa vyvážejí Rusové??“ Tomáš Sedláček
„Veškeré technologické pokroky v energetice (oheň, parostroj, spalovací motor, elektromobilita, solární panely, krytiny či nátěry), nejsou než nezbytnými mezičlánky na cestě od nepřímého, neefektivních a neekologického k přímému, efektivnímu a ekologickému využívání sluneční energie (dřevo i fosilní paliva jsou jejími akumulátory)… Ve slunci coby neomezeném, na zemském povrchu takřka všudypřítomném zdroji, dřímá stran dostupnosti a distribuce (na rozdíl od větru a vody) faktickyneomezený potenciál… Klíčové je nasměrování inteligentních, kreativních, nadšených a tvořivých myslí správným směrem…“ Václav Smil
„Praktický význam přelomových objevů od létajícího stroje, přes teorii relativity, po dvoušroubovici DNA, bývá zúročen teprve s jistým časovým odstupem… Uvažme ty tři dekády let vývoje od nadměrných mobilních telestanic, přes nokii 3310, po kompaktní sofistikovaný smartphone… Obdobné pokroky lze za předpokladu zaměření pozornosti a zdrojů očekávat v elektromobilitě či ve využívání solární energie…“ Václav Smil
„V roce 1913 (před nástupem sériové výroby spalovacích motorů společností Ford), byly 2/3 automobilů užívaných v USA poháněny elektřinou…“ Václav Smil
„Spalování fosilních paliv (uhlí, ropa, zemní plyn), ač zásadním způsobem posunulo lidstvo ku předu, navýšilo podíl uhlíku v atmosféře o 37% (jeho zesílená vrstva brání přirozenému úniku tepla z atmosféry Země do meziplanetárního prostoru)… Stromy, sic pro ekosystémnezbytné, nenahraditelné a prospěšné entity, fungují v tomto smyslu pouze coby krátkodobé regulátory poměru volného a vázaného uhlíku na zemském povrchu (v průběhu života jej naváží, během rozkladu zase uvolní)… Uložení uhlíku do útrob zemského nitra, je však (za předpokladu dostatku mokřadů a močálů) věcí milionů let… V tomto ohledu lze říci, že Homo sapiens coby veliký Pat a Mat navždy změnil počasí na této planetě (více na polokouli severní – oceán mezi pevninou, nežli na jižní – pevnina mezi oceány)… Abychom tento proces zastavili, musíme se naučit využívat sluneční energii bez prostředníků, přímo a lépe… Slunce zemskému povrchu předá každých 40 minut roční energetickou spotřebu celého dnešního lidstva… Pro získání potřebného času a technologií je třeba rozvíjet inteligentní, udržitelný, multimodální energetický mix… Větrné mlýny tam kde fouká, vodní turbíny tam kde teče, přičemž klíčovými faktory jsou logistika a distribuce (vezmeme-li v úvahu problematiku přepravy získané energie, jsou pouštní a mořské elektrárny z celosvětového hlediska prakticky nepoužitelné)…“ Jiří Pohl
„Stavět prosklený dům, kterývyužívá skleníkového efektu, je nepochybně chytré ve slunných chladných podmínkách Skandinávie… Přenášet tuto líbivou architektonickou adaptaci do rozpálenýchsubtropů je však poněkud zcestné… Každý sloh vyvíjel se empiricky, ve shodě s požadavky daného prostředí…“ Václav Cílek
„Genderově-rasová pseudokrize, migračně-pandemická, ekonomicko-hospodářská či ekologicko-klimatická krize, nejsou než důsledky morálně-duševního úpadku neuvědomělé civilizace, ve které ten, jemuž obyčejně propůjčí hlas 30% z 60% voleb se účastnících, tedy 2 z 10 tu žijících lidí, opilý vítězstvím slibuje nám světlejší zítřky, zatímco řady miliard strádajících rostou spolu s nedostupností základních životních energií a přeživší skupinky pracujících, shánějí se po sbírce razítek, jimiž vládnou armády zevlujících birokratů… Současné myšlení skomírá v šedivých kobkách sociálních sítí a zatímco Řím se hroutí, senátoři z pouhé setrvačnosti nadále tlachají o „green-deal“ a „transgender“… Ve světě, kde 2 miliardy lidí hladoví a na každého milionáře žijí miliony v bídě, je veškerý optimismus jen nedostatkem informací… Stále však uchovávám víru, že chaos doprovázející odumírání starého, přerodí se v nové …“ Peter Staněk
„Adaptabilita, diverzita a dynamická rovnováha coby elementární vlastnosti živé přírody, jsou klíči k pochopení architektury souvislostí, jenž je nezbytné jak po stránce naplnění smyslu naší existence, který spočívá v rozvoji poznání, tak z hlediska samotného přežití našeho druhu… Bezpečnostními protokoly rostlinné říše jsou spolupráce, komunikace a empatie… Aby obdobný model zavládl ve světě homo sapiense, je zapotřebí aby se překvapivě malá část populace (méně než 25%) spojila s cílem vybudovat civilizaci založenou na osobní odpovědnosti uvědomělého jednotlivce… Otevřenost mysli i srdce je podmínkou pro dosažení nové, vyšší úrovně lidského společenství…“ Peter Staněk
„Třebaže takový stav pozbývá jakékoli racionální zdůvodnění, lidé slouží potřebám ekonomiky a hospodářství, namísto aby ekonomika a hospodářství sloužily potřebám lidu… Technika je spíše nástrojem k utváření zisků, nežli pomocníkem člověka, jehož se zmocnila… Společnost, médii cíleně programovaná k nenasytnosti, žene se za prokletou třpytkou hromadění hmotného, hledajíce pak pouze nová technologická řešení, plná nových nežádoucích dopadů, nikoli možnost změny našeho pomýleného přístupu k životu… Takové prostředí vyhovuje deprivantům, sociopatům a psychopatům, pro které je akumulace moci vždy nadřazena zájmům společnosti, načež také ve světe, kde elity jsou buď neschopné nebo všeho schopné, obyčejně usedají na trůn… Původním bičem lidské lopoty byla sláva bohů a imperií, zatímco po jejich odstranění zavládla éra bezduché globalizace, kde duší mnohdy prázdný člověk jen zaživa tone ve věcech, které se rodí pod heslem “co se dá vyrobit, to se musí vyrobit a co se vyrobí, to se musí prodat“… Voda však stále ještě nepramení v kohoutku, jídlo neroste v obchodě, elektřina nevzniká v zásuvce a krávy nejsou fialové… Telefon není Váš služebník, rádce a přítel, ale pasák, dealer a fízl… Nepříliš slibnou příležitostí k uhájení naší lidskosti, je vývoj hodnot od „rychleji, globálněji a výnosněji k pomaleji, lokálněji a skromněji… Naši vůdci však řadou špatných rozhodnutí v kontextu nepříznivé situace dospěli do bodu, kdy už nemohou jednat v zájmu společnosti, aniž by tak jednali proti zájmům vlastním… Cílem vladaře není blaho lidstva, ale vyhrát volby, čímž se politika stává ze své podstaty krátkozraká… Je třeba hledat nové způsoby soužití, vyvážit hmotné tím co se koupit nedá a povznést se z vlastního popela…“ parafráze Martin Jan Stránský, Peter Staněk
„Přichází generace vysokoškoláků, kteří čtou jen audioknihy a píší pouze na klávesnicích…“ Martin Jan Stránský
„Vzestupy a pády civilizací pohybují se v cyklech dlouhých časových řad, platných od starobylého Egypta, přes říši Římskou, po současnost: dostupnost zdrojů energie (voda, potrava, nerostné suroviny, fosilní paliva) → vytvoření funkční společenské smlouvy → rozvoj komplexity, složitosti a provázanosti (justiční a byrokratické labyrinty) → plýtvání, rozmařilost, dekadence, ztráta elementárních hodnot (hegemonie matérie, nárůst homosexuality a problematika LGBT, úpadek rodiny) → spotřeba trvale převyšuje produkci → neudržitelnost, deprivace, krize a kolaps → adaptace a transformace civilizace za vzniku nové společenské smlouvy… Lidstvo je superorganismem, který má k dispozici veškeré potřebné technologie i poznání, jež potřebuje ke svému přežití, třebaže je prozatím neumí globálně uplatnit… Ztráta jakéhokoli fundamentálního orgánu, vedla by dík úzké provázanosti a reciprocitě k rychlé a mohutné reakci, jejímž důsledkem by nebylo než zhroucení celku… Otázkou je, zda dospějme k evolučnímu skoku a navzdory rozdílnému kulturnímu vývoji nalezneme ochotu ke spolupráci dříve, než náš potenciál vyhasne… Ztráta zájmu o rodinu a nárůst homosexuality je typickým znakem všech úspěšných savců (od lvů coby králů savan, delfínů a kosatek coby vrcholných predátorů moří, po římskou elitu coby pomyslné pány minulého světa)…“ Miroslav Bárta
„Znalost historie a pochopení dějin jsou dvě zcela rozdílné záležitosti… Budoucnost je dána, zatímco minulost se neustále dynamicky proměňuje…“ Vlastimil Vondruška
„Coronavirová pandemie, rusko-ukrajinská válka a izraelsko-palestinský konflikt, jsou lekcí svobody a lidskosti, kterámůže pomoci rekalibrovat upadající žebříček morálních hodnot západní společnosti…“ Cyril Höschl
„Začněme-li zkoumat přítomnost potenciálně nebezpečných virů a bakterií u zdravých lidí, izolaci již nikdy nikdo neopustí… Optimální strategií úspěšných samotářsky existujících bakterií a virů je funkční adaptace, jejímž účelem není zvyšovat schopnost eliminace hostitelského organismu, nýbrž rozvíjet vzájemné vztahy ve smyslu symbiózy či přinejmenším oboustranné tolerance, s cílem zajištění dlouhodobě stabilního životního prostředí k reprodukci… Naším příspěvkem v tomto celoživotním procesu, je aktivní podílení se na udržování „sebevědomého“, adekvátně vyladěného imunitního systému… Plodem vzájemné spolupráce buněk našeho těla s volnými mikroorganismy, je sám imunitní či trávící systém, zatímco selhávající diplomacie manifestuje se v podobě pestré palety autoimunitních onemocnění, které s oblibou vyskytují na nervové, trávící či kloubní etáži… Je pozoruhodnou skutečností, že analogickými mechanismy, jimiž virus SARS-CoV-2 prověřuje zdraví imunitního systému organismu jednotlivce, působí i na úrovni společnosti, která nepřiměřenou obranou reakcí poškozuje sebe sama…“ parafráze Jiří Beran, Soňa Peková, Jaroslav Turánek, Pavel Kolář
„Epidemie je snem mocipánů“… Michel Foucault
„Pravda byla vymazána, vymazání zapomenuto, lež se stala pravdou… Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost… Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost…“ George Orwell
„Statistika je věda přesných čísel, zaládajících se na nepřesných údajích… Proto věřím jen těm statistikám, které si sám zfalšuji…“ Winston Churchill
„Volili jsme mezi hanbou a válkou… Zvolili jsme hanbu a dostali jsme válku…“ Winston Churchill
„Jsme umláceni informacemi do té míry, že ztrácíme vůli zajímat se o pravdu…“ Anna Hogenová
„Neprobíhá-li v rámci organismu (ať buněčné či společenské úrovně) autentická a pravdivá komunikace řídících a výkonných tkání, organismus strádá, stůně, zaniká…“ Radkin Honzák
„Strach a agrese jsou archaickým evolučním dědictvím z dob velkých ještěrů… Třebaže mohou být tyto vlastnosti za jistých krajních okolností bezesporu účelné a adaptabilní, charakteristickými povahovými rysy savců a člověka jsou spíše odpovědnost, empatie, soucit a láska…“ Radkin Honzák
„Si vis pacem, para bellum – chceš-li mír, připravuj válku…“ Julius Caesar
„Dejte lidem chleba a hry a ztratí zájem o vše co jest na životě opravdové…“ Julius Caesar
„Platón, Marx a Freud – tito tři geniální myslitelé vystavěli lidstvu nejdůmyslnější hlavolam… Platón povýšil utopii nad realitu (dle jeho učení je vše pouhým odstínem dokonalosti, která leží mimo náš dosah)… Marx dal světu ryze materiální charakter… Freud degradoval nejvznešenější pocity člověka na pouhé biologicko-chemicko-hormonální technikálium… Realitu lze kultivovat, nikoli předělávat… Hmota či energie, duch či matérie – jde jen o odlišnou interpretaci téhož… To, že lze lásku uchopit chemicko-fyzikálním jazykem, ještě neznamená že není božím zázrakem…“ Dominik Duka
„Skrze antipatii ke všemu co přichází z východu či západu, dávají mnozí lidé průchod svému neúplnému, černobílému vidění světa, který poněkud zjednodušeně rozdělují na hrdiny a darebáky… Velké ideologie – nacionalismus, socialismus, kapitalismus, humanismus, ať svobodné a demokratické či totalitní a autoritářské, nevytvořili zločinci ale nadšení idealisté… Činili tak na podkladě pokrouceného výkladu evoluce, utopistické víry v uniformní rovnost, orientace na ryze materiální rovinu světa, nepochopení a pokřivení opravdové svobody či egoistického sebeklamu o předurčenosti a nadřazenost člověka… Každý však vkládal do svých rovnic mylné proměnné, pokládaje lidstvo za vyzrálé, uvědomělé a zodpovědné, zatímco původní vznešená myšlenka se nejednou přetavila v choré bláznovství…“ Dominik Duka
„Současné civilizační vymknutí z kloubů je dáno ztrátou či pokřivením fundamentálních ctností člověka – odpovědnosti, cti, morálky a lásky, ze kterých jedině rodí se opravdová svoboda… Tu jsme však vyměnily za blahobyt a pohodlnost, zapomínaje žeskutečnásvoboda není volnost či nevázanost, stejně tak jako pravá láska není emočním koktejlem poblouznění – jde o uvědomělá odpovědná rozhodnutí vůči sobě a druhým, jež nezřídka kdy vyžadují dovednost kontrolovat své touhy a vášně silou vůle, směřujíce k dobru a pravdě… Je třeba rozlišovat mezi utopií a vizí, pochopit že být je víc než mít a těšit se z daru života, jakožto i možnosti být ženou či mužem, rodičem či dítětem…“ Dominik Duka
„Každá velmoc, jenž doposud neznala než růst, potřebuje v rámci myšlenkového vývoje svého národa zažít velkou porážku, aby se vyléčila ze svého imperialismu a ujasnila si své hranice…“ Michael Romancov
„Britské království je jediné známé impérium (uvažujeme-li dějiny novodobé), které kdy poté co zaselo svoji kulturu, takřka nenásilně vzdávalo se svých kolonií, navracejíce jim jejich vlastní samosprávu…“ Michael Romancov
„Charakteristickým rysem duševně vyzrálé demokratické společnosti je nezájem o egocentrismus a populismus – slyšeli jste snad někdy o švýcarském či islandském prezidentovi?“ Michael Romancov
„Boj je definován coby prosazování svého zájmu za použití násilí… Navzdory svému hrozivému terminálnímu potenciálu vymýtit lidstvo z povrchu zemského, fungují jaderné zbraně paradoxně coby velice účinná pojistka míru a stability, jenž doposud prokazatelně odvrátila několik globálních válečných konfliktů…“ Vlastislav Bříza
„Boje rozhodují kapacity, zrovna tak jako vůle je použít…“ Vlastislav Bříza
„Ti jenž neznají historii, jsou odsouzení ji opakovat, ti jenž ji studují, tomu musejí přihlížet…“ Vlastimil Vondruška
„Bojovat za mír je totéž, jako souložit za panenství…“ Osho
„Podá-li jeden druhému exkrement a nazývá to nevšedním gurmánským zážitkem, nejde o to, zda to tak má či nemá být, vždy je však dobře vědět co leží na talíři, rozhodnout se zda ochutnám či nikoli a být tak uvědomělým spolutvůrcem reality… Dnes Vám bůhví kdo v bílém, při průchodu tmavou uličkou, píchne bůhví co do ramene a ještě se zdá, že je vše v pořádku – tak silné je opium kolektivní hypnózy… Očkovaní či neočkovaní, pozitivní či negativní, pakliže uvěříte ve vlastní bez-moc, stávají se z Vás nemocní… Pokud člověk jedná ze svobodné vůle, při plném vědomí odpovědnosti vůči sobě i svému kmeni, nemůže ze své podstaty činit lépe…“ Jaroslav Dušek
„Současné dění, muchlajíce stávající paradigma, má potenciál vyrazit nás z otrokářského mocenského konceptu zhoubného typu myšlenek transgeneračně předávaných či systémem vnucovaných, s nimiž mnohdy mylně ztotožňujeme samotnou esenciální podstatu svého bytí… Máme jedinečnou příležitost prozřít a pochopit, že jsme mnohem víc, zpřetrhat své okovy, získat zpět vytrácející se svobodu a povznést se na vyšší úroveň vědomí, třebaže vyjma opojného, zdánlivě prostého pocitu, nemusí náš život navenek projít žádnou zásadní změnou a my i nadále můžeme platit hypotéku, jezdit autem a používat wifi… Téže situaci lze vždy vnímat naprosto rozdílně podle toho, na které úrovni reality a do kterého konceptu osobní důležitosti projektujeme naše vědomí… O to se hraje tato hra… Staré známé výzvy a obhajoby lidskosti a pravdy přicházejí v novém kabátku a člověk je konfrontován rozporem víry v systém, své myšlenky a sebe sama…“ Jan Vojáček
„Od kořenů po korunu propletený strom historie druhu homo sapiens, nese sladké i trpné plody… Kognitivní revoluce prostřednictvím sdílených nábožensko-spirituálních příběhů a víry v nadlidský kosmický řád, jejichž charakteristickým rysem je dogmatická strnulost, umožnila kooperaci i konfrontaci masy vzájemně se neznalých jedinců vyznávajících odlišné hodnoty, čímž byly rozepsány dějiny civilizace… Zemědělsko-průmyslová revoluce poskytla lidem sofistikované mechanismy pro lineární akceleraci tvořivého i ničivého potenciálu jejich vzájemné spolupráce (kdyby námořník prvého milénia usnul na dřevěné plachetnici a byl probuzen zvonem nedalekého kostela o pět set let později, svět by pro něj nadále zůstal důvěrně známým místem; kdyby tentýž člověk prospal dalšího půl tisíciletí a probudilo jej řinčení Iphonu odloženého na nočním stolku kajuty zaoceánské rekreační lodi s aquaparkem, tenisovými kurty, golfovým odpalištěm a 3D kinem na palubě, pravděpodobně by jen zmateně uvažoval, nachází-li se v ráji či pekle)… Vědecko-technologické poznání, jehož základními vlastnostmi jsou pružnost a proměnlivost, nám coby exponenciální akcelerátor dává jedinečnou příležitost povznést se ke hvězdám (jaderné motory mezihvězdných plavidel) imoc pozoruhodný evoluční projekt homo sapiens ukončit (jaderné zbraně „soudného dne“)… Jak varují nedávné přešlapy společnosti, včele s nacismem opírajícím se o teorii evoluce či komunismem vystavěným na víře v nalezení univerzálního socio-ekonomického řádu, uzavírat vědecké poznání do svěrací kazajky absolutna, mohlo by se stát lidstvu osudným omylem… Prozatím spolu věda a víra neúnavně tančí vášnivé tango a lze jen doufat, že ve světě kde se inteligence a vědomí s příchodem chytré, ale bezduché technologie nenávratně rozešli, postačí pouhé morální ideály k tomu, aby homo sapiens, jehož zemědělsko-průmyslový či politicko-ekonomický potenciál vyhasíná, obhájí své výsadní postavení či alespoň samu existenci… Navzdory svým nejrůznorodějším podobám je nyní humanismus, tedy víra ve člověka, jenž poté co svrhl své bohy pátrá po novém smyslu světa, jediným ryze globálním náboženstvím, které je tichou matricí lidské civilizace… Možná, že i my budeme jednou svým úžasným výtvorem shledáni za nepotřebný, nadbytečný relikt minulosti…“ parafráze Juval Noach Harari
„Ekonomicko-hospodářský růst jest v chaotickém světě založeném na skomírajícím vědecko-materiálním paradigmatu, kde nové zaostává dříve než-li je plně zažito a včerejší luxus stává se dnešní nutností, nezbytným stabilizujícím mechanismem technologicko-ekologického závodu, ve kterém s kulminujícídynamikoupokroku, prudce klesá tolerance chyby… Humanismus a kapitalismus coby ústřední náboženství soudobé civilizace, využívají třech základních zdrojů – energii, matérii (zdroje omezené) a poznání (zdroj neomezený)… Moderní úmluva kultu člověka, pozvedávající homo sapiense z bláta ke hvězdám, nám umožňuje získat božskou moc za předpokladu, že se vzdáme víry v nadlidský kosmický řád, který napříč historií dával životům našich předků smysl, jakožto neomylný kompas na cestě ke spokojenosti… Naše estetické a morální ideály, vycházejí dnes nikoli z písma svatého, nýbrž ze zkušenosti našich vjemů, pocitů a myšlenek, jenž po celý život vybrušujeme – proto také, ocitaje se ve světě kde dobro a zlo stávají se po vzoru časoprostoru hodnotami relativními s nejasnýmikonturami, neustále lavírujeme mezi soucitem a ubližováním… Nejvyšším cílem je rozvoj poznání, od nevědomosti k osvícení, na základě fyzických, emocionálních a intelekturálních prožitků, které v průběhu svého bytí přeměňujeme v moudrost… Mnohá filosoficko-teologická učení pak spojuje víra v jednotný fundamentální princip, dle kterého dosáhne-li člověk komplexního poznání, dojde klidu a míru, čímž hnací motor žádostivosti nadobro vyhasne, běh událostí se zastaví, duše se vymaní z nekonečného cyklu reinkarnací a celý ten velkolepý matrix našeho světa, s nebem a peklem kdesi na svém pomyslném okraji,současně naplní i pozbudesmysl své existence…“ parafráze Juval Noach Harari
„Při ohledávání historie si lze stejně tak dobře představit, že běh událostí podléhá jakémusi tajemnému vyššímu plánu, jako že je svět dílem bezcílného chaotického sledu bohapustých náhod – nevím která z možností mne děsí více…“ Juval Noach Harari
„Ve válce poskytují politici munici, zámožní jídlo a obyčejní lidé obětují své děti. Po válce politici uklidí munici, zámožní získají ještě více jídla a obyčejní lidé jdou hledat hroby svých dětí…“ srbské přísloví
„Syndrom místem omezeného a časem proměnlivého referenčního bodu, zkresluje náš pohled na veškerý život na Zemi… Navzdory této silné zaslepující iluzi dokázalo lidstvo, které se svou vynalézavostí zdánlivě vymanilo z mnoha dosavadních evolučních omezení přírody, během jediného století zčtyřnásobit svoji populaci, zredukovat divočinu o 70%, o 2/3 snížit biodiverzitu rostlinného a živočišného světa, stonásobně urychlit uvolňování uhlíkatých částic do atmosféry a zvýšit průměrnou roční teplotu Země o více než 1°C, čímž exponenciálně akceleruje nejrozsáhlejší ústup ledovců v dějinách planety… Lidé vyloví 80 000 miliard tun ryb, čímž drasticky destabilizují křehký potravní řetězec oceánů, které (vezmeme-li v úvahu jejich trojí rozměr) tvoří 97% životem obyvatelného prostoru planety… 30% všech savců tvoří člověk, 67% připadá na druhy jím chované a pouhé 3% zaujímají savci volně žijící (od pískajících myší, po písně komponující keporkaky)… Tempo proměny životního prostředí je tak ohromné, že doposud paradoxně nebyl čas plně si uvědomit důsledky svých činů a provinění… Bude-li trend velkého urychlování pokračovat, budeme-li i nadále zběsile otáčet knoflíky řídícího panelu Země coby uzavřené kosmické misky na podporu života, zakrátko překročíme poslední ochranné bariery, za nimiž budenenávratně spuštěna řetězová reakci velkého kolapsu… Člověk je jediným zvířetem, které kdy rozluštilo tajemství života – DNA, ovládlo atom a prošlo se po Měsíci… Naše přežití však vyžaduje více nežli inteligenci a sice uvědomění a moudrost… Nejsme konečným záměrem evoluce života, pouze náhodným (byť v mnoha ohledech vskutku pozoruhodným) druhem, který se snadno může přeměnit na popel, z něhož povstane druh jiný… V konečném světě nemůže nic růst do nekonečna – lze pouze nějaký čas sobecky přežívat na úkor jiných… Dospělé organismy a ekosystémy (sekvoje, sloni, deštné pralesy i korálové útesy) si sami vytvářejí hranice svého růstu coby ustálený a dlouhodobě udržitelnýdospělý bod, v rámci kterého je možné nadále se rozvíjet a vzkvétat… Středobodem života je přímé či nepřímé využívání sluneční energie, jejíž koloběh je však citlivě vyladěn a velmi úzce provázán…“ David Frederick Attenborough
„Místo kontrolování životního prostředí ve prospěch lidstva, je možná na čase začít kontrolovat lidstvo a umožnit tak přežití životního prostředí… Nejde o záchranu planety… Jde o záchranu nás samých… Ať s námi nebo bez nás, svět přírody se obnoví…“ David Frederick Attenborough
„Zodpovědnost a trpělivost, vyměnili jsme za rychlost a pohodlnost…“ David Frederick Attenborough
„Stromy jsou vnímavé, inteligentní a emocionální bytosti, mající svůj individuální charakter, pociťující bolest, strach i přátelství… Lesy jsou vnímavá, inteligentní a emocionální společnost, pečující o své potomstvo i starší… Jediný strom může žít po tisíciletí, vystavět tělo mající stovky kmenů, obývající desítky kilometrů čtverečních…“ Peter Wohlleben
„Coby obranou strategii vylučují stromy fytoncidy, které sterilizují vzduch od virů, hub a bakterií… Tímto dochází u člověka procházejícího se lesem k rozšíření cév, které má za následek snížení krevního tlaku… Důsledkem tohoto procesu je příjemný pocit uvolnění, jež prožíváme v přítomnosti zelených bytostí…“ Peter Wohlleben
„Houby tvoří vysokorychlostní síť lesa o hustotě několik kilometrů vláken na jednu čajovou lžičku lesní zeminy, která stromům výměnou za energii poskytuje komunikační služby i zdravotní péči… Jediná houba může s životností tisíců let a hmotností stovek tun, propojovat území o rozloze desítek kilometrů čtverečních…“ Peter Wohlleben
„V jedné hrsti zdravé lesní půdy, žije společenství desítek miliard mikroorganismů, jejichž řetězec je pouze tak silný, jako jeho nejslabší článek…“ Peter Wohlleben
„Jsme-li nejinteligentnějšími bytostmi tohoto světa, proč namísto vzdělávání některých zvířat (zejména lidoopů a delfínovců) v našem jazyce, neosvojíme si raději my řeč živočichů a rostlin??“ Peter Wohlleben
„Je poněkud smutné, uzavíráme-li inteligentní a společenské rostliny do keramického žaláře…“ Peter Wohlleben
„Dobro a zlo jsou (aspoň v divoké přírodě) relativní, neboť co je pro jednoho pohromou (ztráta potomstva), je pro druhého požehnáním (potrava pro potomstvo)… Peter Wohlleben
„Interval generační obměny, predikuje adaptační flexibilitu druhu…“ Peter Wohlleben
„Wood wide web – myceliální síť podhoubí schopná přesouvat látky a informace… Tato, zprvu primitivní propojení hub a rostlin, bylo klíčem k expanzi prapůvodních fotosyntetizujících řas na souš… Podstatou symbiózy, na které je 90% rostlin dodnes životně závislých, je houbami tvořený kořenový a cévní systém, který zadržuje vodu a udržuje půdu pohromadě, výměnou za energii…“ Merlin Sheldrake
„Penicilin / cyklosporin – výdobytky biochemického inženýrství hub, kterých člověk cíleně využívá ve svůj prospěch, ve smyslu regulace mikrobiomu a imunitního systému svého těla… S využitím obdobných mechanismů, jsou houby schopné inteligentně a se záměrem zcela přeprogramovat a zmanipulovat chování jiných živých organismů – zejména pak rostlin a hmyzu…“ Merlin Sheldrake
„Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti… Když řešení nemá, starosti nepomohou…“ Dalajlama
„Kdo pomáhá hasit hořící sousedovic dům, chrání sám sebe…“ Přemysl Otakar II.
„Životem nelze kráčet bez plánu, ačkoliv běh věcí mnohdy neodehrává se podle plánu…“ Přemysl Otakar II.
„Mýlí se velice, kdo v slzách sebelítosti nepřízeň osudu zmírniti se snaží… Duchem veliký člověk pohrdá nehodami a staví je jim mužně na odpor…“ Přemysl Otakar II.
„Dovede-li se prostý a vzmužilý člověk těšit z přízně i nepřízně ročních dob, studené koupele, trochy strádání i občasné samoty a ticha, pak jej nic nedokáže pohnout k lacinému smutku…“ Henry David Thoreau
„Znaven tím vším, já chci jen klid… Jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak sprostota se sápe na slušnost, jak blbost na schopné si bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak hloupost zpupně chytrým poroučí, jak prostá pravda je všem prostě pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí… Znaven tím vším, já nebyl bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat…“ William Shakespeare
„I’m sick and tired of hearing things, from uptight, short-sighted, narrow-minded hypocritics. All I want is the truth, just gimme some truth.
I’ve had enough of reading things by neurotic, psychotic, pig-headed politicians. All I want is the truth, just gimme some truth.
I’ve had enough of watching scenes of schizophrenic, ego-centric, paranoiac, prima-donnas. All I want is the truth now, just gimme some truth…“ John Lennon
„Come you masters of war, you that build the big guns, you that build the death planes, you that build all the bombs. You that hide behind walls, you that hide behind desks, I just want you to know, I can see through your masks.
You’ve thrown the worst fear, that can ever be hurled, fear to bring children, into the world. For threatening my baby, unborn and unnamed, you ain’t worth the blood that runs in your veins.
How much do I know, to talk out of turn, you might say that I’m young, you might say I’m unlearned. But there’s one thing I know, though I’m younger than you, that even Jesus would never, forgive what you do.
Let me ask you one question, is your money that good? Will it buy you forgiveness? Do you think that it could? I think you will find, when your death takes its toll, all the money you made will never buy back your soul…“ Bob Dylan
To preach of peace and brotherhood, oh what might be the cost. A man, he did it long ago and they hung him on a cross. Long ago, far away. Those things don’t happen nowadays.
The chains of slaves, they dragged the ground. With heads and hearts hung low, but it was during Lincoln’s time. And it was long ago, long ago, far away. Those things like that don’t happen no more, nowadays. Do they?
The war guns they bombed and blazed, the whole world bled its blood. Men’s bodies rotted on the ground as their graves were made in mud. Long ago, far away. Those kind of things don’t happen no more, nowadays.
One man had much money, one man had not enough to eat. One man, he lived just like a king, the other man begged on the street. Long ago, far away. Things like that don’t happen no more, nowadays.
One man died of a knife so sharp, one man died from the bullet of a gun. One man died of a broken heart to see the lynchin‘ of his son. Long ago, far away. Things like that don’t happen no more, nowadays.
Gladiators killed themselves, it was during the roman times. People cheered with bloodshot grins, as eye and minds went blind. Long ago, far away. Things like that don’t happen no more, nowadays…“ Bob Dylan
„Oh, my name it ain’t nothin‘, my age it means less. The country I come from, is called the Midwest. I was taught and brought up there, the laws to abide. And that land that I live in, has God on its side.
Oh, the history books tell it, they tell it so well. The cavalries charged, the Indians fell. The cavalries charged, the Indians died. And the country was young, with God on its side.
The Spanish-American war had its day. And the Civil War, too was soon laid away. And the names of the heroes, I was made to memorize. With guns in their hands and God on their side.
The First World War, boys it came and it went. The reason for fighting, I never did get. But I learned to accept it, accept it with pride. For you don’t count the dead, when God’s on your side.
The Second World War came to an end. We forgave the Germans and then we were friends. Though they murdered six million in the ovens they fried. The Germans now, too have God on their side.
I’ve learned to hate the Russians, all through my whole life. If another war comes, it’s them we must fight. To hate them and fear them, to run and to hide. And accept it all bravely, with God on my side.
But now we got weapons of chemical dust. If fire them we’re forced to, then fire them we must. One push of the button and a shot the world wide. And you never ask questions, when God’s on your side.
Through many a dark hour, I’ve been thinkin‘ about this. That Jesus Christ was, betrayed by a kiss. But I can’t think for you, you’ll have to decide. Whether Judas Iscariot, had God on his side.
So now as I’m leavin‘, I’m weary as Hell. The confusion I’m feelin‘, ain’t no tongue can tell. The words fill my head and fall to the floor. That if God’s on our side, he’ll stop the next war…“ Bob Dylan
„In Europe and America, there’s a growing feeling of hysteria. Conditioned to respond to all the threats, in the rhetorical speeches of the Soviets. Mister Khrushchev said, „We will bury you“, I don’t subscribe to this point of view. It’d be such an ignorant thing to do, if the Russians love their children, too.
How can I save my little boy, from Oppenheimer’s deadly toy? There is no monopoly of common sense, on either side of the political fence. We share the same biology, regardless of ideology. Believe me when I say to you, I hope the Russians love their children, too.
There is no historical precedent, to put the words in the mouth of the president. There’s no such thing as a winnable war, it’s a lie we don’t believe anymore. Mister Reagan says, „We will protect you“, I don’t subscribe to this point of view. Believe me when I say to you, I hope the Russians love their children, too.
We share the same biology, regardless of ideology. What might save us, me and you, is if the Russians love their children, too…“ Sting
„Oh ma petite, Madeleine, nad naší zahradou, nebe modrý jako len i nad zemí, kam zahrabou všechny dny, které s tebou prožít jsem chtěl. Ze všech snů a životů, jsou jen tisíce těl a nad tím vším nebe jako len, podívej Madeleine.
V Paříži začal den s šuměním kolonád, je daleko na Verdun ke hřmění kanonád, ale tady všude kolem jen zákopů pruh, ani kříž nemá kdo stlouct, rovem druhu je druh a na to všechno, Madeleine, odněkud shora Bůh dívá se jen.
Slyším tě šeptat: „Miláčku, nechoď, jsi můj!“ Madeleine, oni nám to udělají znovu, to co nám, stane se i našim synům.
Na druhé straně linie oči dvě pod přilbou, jako já člověk je noci a dny pod palbou. Kdybych ho jinde potkal, dal bych mu cigaretu a teď se modlí, aby skončil jen v lazaretu. Vždyť i oni, Madeleine, jsou jako my „les soldats inconnus“.
Oh ma petite, Madeleine, nad naší zahradou, nebe modrý jako len i nad zemí, kam zahrabou všechny dny, které s tebou prožít jsem chtěl. Místo v tvém náručí, spím pod mohylou těl a nad tím vším nebe jako len, odpusť mi, odpusť mi Madeleine…“ Radůza
„Když ještě civilizace nebyla, vládla celým širým světem idyla. Lidi byli jen nahatý vopice, brontosaurus válcoval jim silnice. V poledne mu dali metrák přesličky, a pak v jeho stínu hráli kuličky. Brontosaurus žral, lidoop si hrál. Když dostal hlad, hned si vzal a potom klidně spal.
K vobědu měl datle, k večeři zas jelena. Z palmy měl paraple, mlíko z vemena. Nic nepočítal, nebyly peníze. Měl to co si vzal, nebyla kríze. A k tomu času byla fůra, lidi byli nevinný. Nebyla cenzůra, nečtli noviny.
Jak dosvědčí předpotopní nálezy, diluvium neznalo vynálezy. Jednoho dne přišlo lidem za těžký, chodit líčit na mamuty jen pěšky. Vypsali soutěž na vynález kola, netušíce co zla kolo vyvolá. Každý kolo chtěl, dal za ně co měl. Ten co kolo vymyslel, čím dále váce chtěl. Dávali mu škeble, on chtěl pterodaktyla. Cena kola hnedle závratná byla.
Chtěl nejméně tisíc slonů a pět dinosaurů k tomu. Všechno se mu zdálo málo, kolo čím dál více stálo. Až nakonec přišel na to, že chce za to kolo zlato. Za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze. Tak vznikl člověk bohatý a první kríze. Protože zlato měli pouze ti co znali kšeftovat a ostatní z nouze začli pracovat.
A tak vznikla třída která nemá nic, vedle třídy která chce mít čím dál víc. Z toho vzikly spory, plůtky, šarvátky. Místo dobytka dou lidi na jatky. Ze škol a nemocnic dělaj ruiničky a z univerzit na dříví kůlničky. Rozbili domy, rozbili stromy, až se naučili rozbíjet i atomy.
V atomické éře život bude legrace, kupředu se béře civilizace. Už nebude práce třeba, atom zadělá na chleba. Atom nám vypere prádlo a při tom vyškvaří sádlo. Energií atomickou, nahradíme práci lidskou. Nahradí nám všechny stroje, elektřinu, nafty zdroje. Rozpustí v moři ledovce, do roviny srovná kopce, v sopce požáry uhasí, Saharu zavodní. A bez ohledu na rasy, budem žít jak bratři rodní. Až spatříme duhu z Kordiler až po Pamír, bez pánů a sluhů budem slavit mír…“ Jan Werich